Co možná nevíte o pivu a chcete vědět.

Nyní v letní sezóně mnoho lidí konzumuje více piva než obvykle. Proto není od věci, aby si zejména ti z nás, kteří se nepočítají mezi pivaře osvěžili své vědomosti o tomto tekutém chlebu národa.

Značení a kategorizace piv se v první dekádě nového tisíciletí poněkud změnila oproti po desítky let zažitému slovníku. Snad všichni konzumenti piva si v Čechách dávají v hospodě desítku, jedenáctku nebo dvanáctku, ale podle eti­kety lahve nebo petlahve nebo i plechovky či soudku byste si měli objednat výčepní nebo le­žák. Podle současné vyhlášky neodpovídá značení piv stupni. Správné označení „bývalé" de­sítky, dvanáctky a dalších piv je tedy: pivo výčepní, pivo ležák a pivo ležák speciál. K těmto kategoriím ještě můžeme přidat piva lehká s ex­traktem původní mladiny do osmi hmotnostních procent. Přes veškeré inovace a mód­ní chutě a příchutě ještě stále nejsme Belgie nebo Irsko kde si potrpí na opravdovou rozmanitost chutí, barev a způsobů výroby. U nás je nejrozšířenější a nejtypičtější pivo světlé, hlav­ně světlé výčepní. To jsou piva, vyráběná ze světlých ječných sladů s extraktem osmi až deseti hmotnostních procent původní mladiny. Piva ležáky jsou pak svět­lá piva z ječných sladů, u nichž je zastoupena původní mladina jedenácti až dvanácti procenty. Tmavá nebo polotmavá piva jsou piva ze směsi světlých a tmavých, karamelových nebo barevných sladů. V minulosti jim naši předci říkali piva černá nebo červená. Piva řezaná, čili tzv. řízky, jsou piva, vznikající smíšením tmavého a světlého piva. Portery jsou silná tmavá piva s podílem původní mladiny vyšším než osmnáct hmotnost­ních procent. Pro řidiče, abstinenty nebo pro kojící matky jsou  k dis­pozici i piva nealkoholická s obsahem alkoholu do půl pro­centa objemových jednotek a piva se sníženým obsahem al­koholu s maximálním podílem alkoholu 1,2 procenta objemo­vých jednotek. Třeba v sousedním Bavorsku se těší velké oblibě piva kvasni­cová, která vznikají obohacením rozkvašené mladiny při stáčení hotového piva, nebo piva pše­ničná, která se vaří z vyššího podílu pšeničného sladu. Další libůstkou mohou být třeba piva nefiltrovaná, piva ochucená, do nichž se přidávají ochucovadla jako třeba med či byliny, nebo jiné alkoholy. Nejen diabetici mohou pre­ferovat piva se sníženým obsa­hem cukrů. Pod označením speciální piva pak hledejte spodně kva­šená piva s vyšší stupňovitostí, zvláštní barevností a chutí. Spe­cifičnost dodává těmto speciá­lům, jimiž se pyšní každý dobrý malý pivovar, používání různých kvasnic. Rekordmani mezi těmito pivy obsahují až kolem třiceti procent extraktu a jejich stup­ňovitost je podobná jako u vína, tedy i přes 12 % obsahu alkoho­lu. Jak správně skladovat, udr­žovat, nalévat a servírovat pivo, to je věda, kterou ale má v malíč­ku každý správný pivař. Rozhodně ale platí, že nepří­telem piva je slunce. Proto také u malospotřebitelského balení piva a vína asi skleněná láhev ještě dlouho přežije všechny pokusy o sebelepší plastové obaly, ple­chovky či malospotřebitelské soudky. Optimální teplotou pro skla­dování je podle převažujících názorů teplota mezi sedmi až devíti stupni Celsia, v létě může být spíše nižší, v zimě vyšší. Sa­mozřejmostí je tmavá místnost s konstantní teplotou. Čili sklep s legendárním labudovským šes­tým schodem. Pokud se správného nalévání týče, existují zhruba dvě základ­ní možnosti, jak nápoj servírovat. Buďto do sklenice nebo do poháru. Skleni­ce je hladká a vyšší, hodí se pro běžnou konzumaci, sklenice na nožičce zase pro piva speciální nebo pro slavnostní chvilky. Záleží i na barvě piva, tmavá piva by měla být servírována ve skle­nicích, které se rozšiřují směrem nahoru, kvasnicová pěnivá piva zase vyžadují sklenici nahoře spíše zavřenou. Ať tak či onak, každopádně platí, že sklenice, do které pivo naléváme, musí být uvnitř mok­rá, aby se udělala správná pěna. Suchá vytřená sklenice nebo dokonce se zbytky čistící­ho prostředku nebo mastnoty je na pěnu zabiják. Pěna je důležitá ne pro okrasu, ale hlav­ně kvůli zachování chuti. Doma bychom měli pivo běžně nalévat šikmo, po skle, výjimkou jsou třeba piva typu velvet, kde se počítá s efektem prudkého nali­tí a promíchání obsahu, které je pro spotřebitele doprovázeno nezapomenutelnými vizuálními efekty. Tak jako jsme si letem svě­tem probrali typy piv, můžeme se pozastavit i u další pivovarské hantýrky. Tak třeba původně dřevěná limpa, která se dostala do sla­dovnického řemeslného znaku, je tradiční sladovnický nástroj který sloužil k převracení odsoušeného sladu. Vypadala trochu jako vysoká dřevěná šav­le. Měla otvor na sladovníkovu ruku a dole byla vybroušená do břitu. Kotel čili mladinová pánev patřila mezi nejvzácnější tech­nologický kus varny každého pivovaru a bývala celá z mědi. Lednice byla místnost k uskladnění v zimě nařezaného ledu, který se od rybníků na vo­zech v blocích stěhoval do led­nic v pivovarech a vydržel v nich několik měsíců skoro až do další zimy. V zimě se chodilo ledovat a ledaři byli nedílnou součástí ce­lého technologického procesu.

Převzato z Přílohy Deníků jižní Čechy.