Značení a
kategorizace piv se v první dekádě nového tisíciletí poněkud změnila oproti po
desítky let zažitému slovníku. Snad všichni konzumenti piva si v Čechách dávají
v hospodě desítku, jedenáctku nebo dvanáctku, ale podle etikety lahve nebo
petlahve nebo i plechovky či soudku byste si měli objednat výčepní nebo ležák.
Podle současné vyhlášky neodpovídá značení piv stupni. Správné označení
„bývalé" desítky, dvanáctky a dalších piv je tedy: pivo výčepní, pivo
ležák a pivo ležák speciál. K těmto kategoriím ještě můžeme přidat piva lehká s
extraktem původní mladiny do osmi hmotnostních procent. Přes veškeré inovace a
módní chutě a příchutě ještě stále nejsme Belgie nebo Irsko kde si potrpí na
opravdovou rozmanitost chutí, barev a způsobů výroby. U nás je nejrozšířenější
a nejtypičtější pivo světlé, hlavně světlé výčepní. To jsou piva, vyráběná ze
světlých ječných sladů s extraktem osmi až deseti hmotnostních procent původní
mladiny. Piva ležáky jsou pak světlá piva z ječných sladů, u nichž je
zastoupena původní mladina jedenácti až dvanácti procenty. Tmavá nebo polotmavá
piva jsou piva ze směsi světlých a tmavých, karamelových nebo barevných sladů.
V minulosti jim naši předci říkali piva černá nebo červená. Piva řezaná, čili
tzv. řízky, jsou piva, vznikající smíšením tmavého a světlého piva. Portery
jsou silná tmavá piva s podílem původní mladiny vyšším než osmnáct hmotnostních
procent. Pro řidiče, abstinenty nebo pro kojící matky jsou k dispozici i piva nealkoholická s obsahem
alkoholu do půl procenta objemových jednotek a piva se sníženým obsahem alkoholu
s maximálním podílem alkoholu 1,2 procenta objemových jednotek. Třeba v
sousedním Bavorsku se těší velké oblibě piva kvasnicová, která vznikají
obohacením rozkvašené mladiny při stáčení hotového piva, nebo piva pšeničná,
která se vaří z vyššího podílu pšeničného sladu. Další libůstkou mohou být
třeba piva nefiltrovaná, piva ochucená, do nichž se přidávají ochucovadla jako
třeba med či byliny, nebo jiné alkoholy. Nejen diabetici mohou preferovat piva
se sníženým obsahem cukrů. Pod označením speciální piva pak hledejte spodně
kvašená piva s vyšší stupňovitostí, zvláštní barevností a chutí. Specifičnost
dodává těmto speciálům, jimiž se pyšní každý dobrý malý pivovar, používání
různých kvasnic. Rekordmani mezi těmito pivy obsahují až kolem třiceti procent
extraktu a jejich stupňovitost je podobná jako u vína, tedy i přes 12 % obsahu
alkoholu. Jak správně skladovat, udržovat, nalévat a servírovat pivo, to je
věda, kterou ale má v malíčku každý správný pivař. Rozhodně
ale platí, že nepřítelem piva je slunce. Proto také u malospotřebitelského
balení piva a vína asi skleněná láhev ještě dlouho přežije všechny pokusy o
sebelepší plastové obaly, plechovky či malospotřebitelské soudky. Optimální
teplotou pro skladování je podle převažujících názorů teplota mezi sedmi až
devíti stupni Celsia, v létě může být spíše nižší, v zimě vyšší. Samozřejmostí
je tmavá místnost s konstantní teplotou. Čili sklep s legendárním labudovským
šestým schodem. Pokud se správného nalévání týče, existují zhruba dvě základní
možnosti, jak nápoj servírovat. Buďto do sklenice nebo do poháru. Sklenice je
hladká a vyšší, hodí se pro běžnou konzumaci, sklenice na nožičce zase pro piva
speciální nebo pro slavnostní chvilky. Záleží i na barvě piva, tmavá piva by
měla být servírována ve sklenicích, které se rozšiřují směrem nahoru,
kvasnicová pěnivá piva zase vyžadují sklenici nahoře spíše zavřenou. Ať tak či
onak, každopádně platí, že sklenice, do které pivo naléváme, musí být uvnitř
mokrá, aby se udělala správná pěna. Suchá vytřená sklenice nebo dokonce se
zbytky čistícího prostředku nebo mastnoty je na pěnu zabiják. Pěna je důležitá
ne pro okrasu, ale hlavně kvůli zachování chuti. Doma bychom měli pivo běžně
nalévat šikmo, po skle, výjimkou jsou třeba piva typu velvet, kde se počítá s
efektem prudkého nalití a promíchání obsahu, které je pro spotřebitele
doprovázeno nezapomenutelnými vizuálními efekty. Tak jako jsme si letem světem
probrali typy piv, můžeme se pozastavit i u další pivovarské hantýrky. Tak
třeba původně dřevěná limpa, která se dostala do sladovnického řemeslného
znaku, je tradiční sladovnický nástroj který sloužil k převracení odsoušeného
sladu. Vypadala trochu jako vysoká dřevěná šavle. Měla otvor na sladovníkovu
ruku a dole byla vybroušená do břitu. Kotel čili mladinová pánev patřila mezi
nejvzácnější technologický kus varny každého pivovaru a bývala celá
z mědi. Lednice byla místnost k uskladnění v zimě nařezaného ledu, který
se od rybníků na vozech v blocích stěhoval do lednic v pivovarech a vydržel v
nich několik měsíců skoro až do další zimy. V zimě se chodilo ledovat a ledaři
byli nedílnou součástí celého technologického procesu.
Převzato z Přílohy Deníků jižní Čechy.